Vše nejlepší ke Dni všech maminek...
Nevzpomínám si...nebo.
Nevzpomínám si nebo
možná to letí hlavou
jak tady sedím u kafe
v tuhle chvíli pravou
a myšlenky plují okolo mě,
jak sem tam na nebi mraky,
nevzpomínám si nebo nechci,
ty vzpomínky jsou minulosti znaky.
Udává tón myšlenek příroda,
ta hrdá Šumavská krajina,
tak nádherná a leckdy marnivá,
nevzpomínám si nebo...
ta vzpomínka z minulosti letí
jak běsnící oheň co chrlí drak,
zanechává v srdci cejch
a na duši vypálil mi znak.
Vzpomínka z minulosti svíjí se
jak slizký had,znavená osudem
kdy poznala jsem vztyk i pád,
snad měl mě rád...
leckdy strach a neměnný krach,
nevzpomínám si nebo snad...
životní cesta a úděl pluje
jak koráb na běsnícím moři
i osud ve vzpomínkách
leckdy mnoho věcí stvoří,
ale má svůj řád.
Nevzpomínám si nebo...
snad ta minulost středověku
kdy na ní není léku
a je to jen na mě,tobě,
prostě na člověku i v mém
požehnaném věku...
snad mám na rtu nevyslovitelnou větu,
možná i přání,snad,že si nevzpomínám nebo...
a leckdy je to na posrání...